Letos ve směru jízdy.. & Silesia Bike Marathon 2017

Psal se den 20. května 2017 a my se vydali na Silesia Bike Marathon, který startoval v Opavě..

A jak jsme k tomu vůbec přišli? Takhle jednou minulý rok, v tuto dobu se konal právě tento závod a my si zrovna zvolili trasu kolem Moravice z Podhradí a najednou se vyrojí před námi roj cyklistů.. :D (více ZDE) Po příjezdu domů jsem začala zjišťovat oč vůbec jde a tak jsme si řekli, že se hecneme a zkusíme si to taky zajet. :) No a tak se stalo.. 

Mapa obou tras

Nejdřív mi dovolte vysvětlit, co tento závod vůbec obnáší..

Cyklisté se mohou přihlásit na jednu z dvou tras a to na 90 km nebo 55 km. S tím, že u obou tras musíte počítat s tím, že zde bude velké převýšení. ;) Na tyto trasy jsou nejlepší kvalitní horská kola, která se opravdu nerozpadnou a také velká odvaha se rozhodnout pro to jet tento závod! :D 

Také nesmím opomenout to, že kromě odvahy, potřebujete taky trénink v takovém tom "bike" terénu, protože jinak se budete zdržovat tím, že vše budete chodit po svých. ;) A další asi poslední radou je vzít si s sebou hořčík a možná i ty všelijaké gely (dostupné např. ve Sportisimu), protože to vaše tělo bude během závodu potřebovat. :)

A teď k samotné naší jízdě.. 

Mé čísílko.. :)

Už se to tu hromadí pěkně.. 

Jelikož jsme si vybrali trať kratší (55 km), vyjížděli jsme o trochu později z Horního náměstí v Opavě kolem 10.30 hodin, kde byl oficiální start zahájený primátorem města. :) Cestou do Kylešovic, kde už se nám začal počítat čas, protože trasa ze směru náměstí -> Kylešovice byla jen na rozjezd, nás až ke kruhovému objezdu doprovázely policejní motorky. Co si budeme povídat, už jen při tom rozjezdu nám došlo, že to tempo moc stíhat nebudeme, ale ten potlesk různých fanoušků, jsme si líbit nechali. (Pozn.: Poprvé v životě, kdy mi někdo tleskal. :D)

Tam vlevo jsme my!!
 Žlutý a růžový dres! :D 

Nicméně po chvilce jsem se nechala unést rychlým tempem a ujela jsem tak taťkovi. Zanedlouho nás čekal první a pěkně příkrý kopec, který rozhodl kdo jak skončí.. Někteří šli pěšky, někteří ten kopec vyjeli celý úplně v pohodě a taková já jsem třeba vyjela tak půlku. :D Každopádně tohle nebyl jediný kopec, který nás čekal, bylo jich ještě mnoho. 

Ale co se vám ještě během takového závodu může stát, když nejste úplně tak zdatný v takovém terénu? :D  Například mě se stalo, že jsem sjížděla příkrý kopec a dole jsem trochu sejmula suchý "křák" nebo jsem v polovině chytla takové křeče do stehen, že jsem myslela, že nedojedu. 

Po závodě!:)

Co se mi ale nejvíce líbilo? Že i když nejste kdoví jak dobří, tak se vás stejně okolní závodníci ptají, jestli jste v pohodě a snaží se vás podpořit. A toho si ze všeho cením nejvíce. :) 

Když jsem zrovna dostala křeče, zastavil u mě jeden tandem (musím podotknout, že to nebyl až tak klasický tandem, ale byl to tandem s nevidomým člověkem) a tak jsem se nebála zeptat, jestli nemají hořčík. Horčík sice neměli, ale měli takový prášek, který mi na alespoň na chvíli zadržel tu bolest a tak jsem díky této dvojici mohla dojet tento závod, protože pro mě byli zároveň i velkou motivací. Sice jsem pak na všech občerstvovacích stanicích do sebe cpala vše, co v sobě má alespoň trochu hořčíku, protože křeče po nějaké době zase začaly, ale nakonec se to dalo zvládnout. :) Při jízdě jsem velice obdivovala, jak vše nevidomý člověk vnímá a jak se mu vše do detailu vypráví, aby měl o tom tu nejjasnější představu. 

Na závěr bych chtěla poděkovat všem co tento závod pořádají a všem, co tento závod pravidelně jezdí! Jste velcí MACHŘI, zajet to za takové skvělé časy, je úžasné! :) :)