Co se to děje?

Úterý 10. 3.

Je úterý 10. března a já, jako i ostatní studenti, jsme ve škole, píšeme test, máme přednášky,.. Když najednou se během vteřiny změní. To z čeho si mnozí z nás dělali srandu, že je tu nějaká korona, bylo opravdu najednou vážné. Den začal najednou utíkat neuvěřitelným způsobem, začaly přibývat nařízení ze stran škol a fakult, bylo nařízeno samostudium, až do 12. 4. Se spolužáky jsme se vydali na poslední společný oběd a pak na asi už poslední přednášku z fyziky, jak sám pan profesor podotknul.. 

Po návratu z přednášky na byt, kde jsme se postupně sešli jeho celé osazenstvo, jsme najednou začaly diskutovat nad tím, co a jak bude.. S holkami jsme začaly probírat to, kolik toho máme do školy, co jsme tento týden měly psát za testy, a jak vše teď bude fungovat.. 

A dovolím si říct.. že jsem z toho opravdu moc velkou radost neměla. To, že se budeme muset učit sami, to, že to co je v Itálii, nejspíš bude i u nás.. 

Středa 11. 3.

Z Brna už odjíždím ranním vlakem domů, s myšlenkami, co jak bude.. Sleduju reakce lidí, kterým to však ještě stále nedochází a chovají se bezohledně.. Paní průvodčí byla ráda za online jízdenku, na kterou nemusela sahat a jen si ji oskenovala..

Den jsem začala půstem o chlebu a vodě, a najednou i samotný půst mi vnikl novou myšlenku, že je tu další věc, za kterou se můžu postit..

K večeru jsme se sešli ke zkoušce chval kvůli blížícímu se koncertu.. Bude vůbec možné jej uspořádat?