CYKLOVÝLET: Na skok do Polska

Hněvošice kostel

Kostel v Kravařích

V sobotu jsme se vydali opět na kole, tentokrát jsme s autem zastavili na Štítině a jeli směrem Mokré Lazce, kde jsme se napojili na cyklostezku do Kravař, ze kterých jsme se vydali na Štěpánkovice, Služovice, Hněvošice, kde na nás zdáli koukala věž krásného kostela Krista Dobrého pastýře. Nesmím samozřejmě opomenout na to, že snad v každé vesnici byla alespoň kaplička (takže šlo vidět, že se blížíme k Polsku).

Nicméně Hněvošice byly poslední českou obcí a pak už jen následovaly polské vesničky, které mají všechny zajímavou historii, jelikož jsou v pohraničí. Ještě dopovím, že jsme tedy projeli v Polsku celkem 3 vesničky a to Sciborzyce Wielkie, Rozumice a Pilszcz. Cestou zpět z Polska do Opavy nás čekal krutý protivítr, který jsme nějakým způsobem ustáli, a také pěkné panoramata na české hory.

Panoramata z Polska

A teď už ale o vesničce, jež se nazývá Rozumice a oslovila nás ještě před samotným navštívením a to díky mapě, kde bylo napsáno, že se zde nacházejí trosky evangelického kostela. 

&&&&&&&&&&&&&

Rozumice 

Rozumice (německy Rösnitz) je vesnice ležící v lehce pahorkovité krajině, jenž spadá pod obci Gmina Kietrz (Opolské vojvodství).

Král Přemysl Otakar II. přesvědčil německé přistěhovalce k tomu, aby se právě v tomto regionu usadili, je tedy možné, že Rozumice byly osídleny již kolem roku 1250. První zmínka o této dědině je evidována r. 1335, kdy byl udělen pětiletý nájem za pronájem zemědělské půdy. Srovnání dialektu a kultury naznačuje, že zde jako první žili Frankové. Kolem roku 1432 se Rozumice dostali na chvíli pod Českou kontrolu, takže byla oficiálním jazykem čeština (ačkoliv obyvatelé se nikdy nevzdali svého německého jazyka) a obec byla přejmenována na Rosumicz. Kolovaly zde příjmení jako např. Kremser, Proske, Krömer, Alscher, Grittner, Lamche, Weicht, Kolbe, Heidrich, Schindler, Klose.

Podle ústní historie se v r. 1526 stala obec protestantskou a dokonce padaly návrhy k vystavění

katolický kostel

kláštera. Byl postaven nový kostel (katolický) a v r. 1617 díky Ferdinanda II. se v tomto regionu oživila římskokatolická víra, což vedlo ke sporům dlouhým přes 30 let. V r. 1628 byl zavřen protestantský kostel. V oblasti Leobschütz zůstali jen 2 vesnice, které nebyly převedeny ke katolicismu, tudíž byly vesničané vystavěni extrémním vlivům, ale stále se drželi jako protestanté. V r. 1671 jmenovala katolická církev jezuitský misionář. Protestanté ještě stále drží při spolu, ale musí se tajně scházet v okolních lesích. Na konci Slezských válek se dostala vesnice pod vládu Pruska a podle sepsaného dokumentu podepsaného Frederikem II. v roce 1743 byly potvrzeny svobody vesničanů a povolena výstavba kaple (vystavěna v r. 1747).

Škola:

Nejstarší záznam o škole a protestantských pedagozích v Rozumicích pochází z roku 1575. Protestantská škola byla uzavřena od r. 1700 až do r. 1742. O katolických pedagozích nebyla uvedena žádná zmínka, takže z toho můžeme vyvodit, že je nikdo z dětí nenavštěvoval. V r. 1742 byla opět povolena protestanská výuka, stará škola byla zbořena a tak se výuka konala v jednom z domů až do r. 1804, kdy pak byla přemístěna do domu kazatele. Následně byla vystavěna druhá školní budova kolem r. 1880.

V letech 1804-1807 byl na místě bývalého chrámu z r. 1430 postaven nový evangelický kostel.

Obec začala v ke konci 19. století velice prosperovat a stala se nejbohatší obcí kraje, proto došlo k různým vylepšením jako např. pošta, telegraf, obměna střech z doškových na břidlicové, dlážděné silnice, zavedení elektřiny, vznik dobrovolné hasičské služby, vznik větrné elektrárny a dokonce i bazén a kino. Po I. Sv. válce se rozhodovalo, zda-li Rozumice budou nadále patřit k Německu nebo se připojí k Polsku - nakonec tedy zůstaly při Německu.

V r. 1939 zde žilo 1060 obyvatel a nacházeli se zde 3 obchody, 2 řeznictví a hospoda.

Zřícenina ev. kostela

Koncem II. světové války se první ukrajinská fronta záloh v Horním Slezsku pod vedením maršála Ivana Koněva dostávala stále blíže a blíže až dne 24. 3. 1945 v 10 hod. obyvatelé opustili své vesnice se svým majetkem naloženým na koňských povozech. Po šesti týdnech, co se dostali na západ se chtěli vrátit zpět, ale nelítostný boj pokračoval dále. Byl bombardován kostel a mnoho domů bylo zničeno. Po návratu obyvatel začalo uklízení válečných trosek. O 2 měsíce později se Poláci z východní Haliče usadili znovu v obci a vyhnali tak pův. obyvatelé ze svých obydlí. Mezi 5. - 14. 7. 1946 byli, podle směrnice spojeneckých sil, Němci deportováni na západ s ne více než 50 kg potravin a majetku za kus. A tak přišel finální konec 420 období zápasu zůstat věrný protestantské víře. Noví obyvatelé totiž vyznávají víru katolickou.

Polští a ukrajinští vyhnanci z regionů Kresy a meziválečného Polska, která byla připojena k Sovětskému svazu zde byli nastěhováni a obec byla přejmenována na Rozumice. Současní polští obyvatelé se snaží udržet těsný kontakt s bývalými německými obyvateli, kteří zde pravidelně navštěvují vesnici od roku 1980 a pádu komunismu v Polsku, i když z těchto návštěv měli němečtí obyvatelé původně strach,

Německá komunita pravidelně vydává časopis věnovaný minulosti a současnosti obce. Dokonce současní a původní obyvatelé přemýšlí nad postavením polsko-německého muzea, které byse zabývalo historií obce.

P.S.: Chci jen dodat, že tyto informace jsem vytáhla z WIKIPEDIE (bohužel nebyly psané v češtině) a sama si je přeložila. :) Jsem ráda, že jsme tuto vesničku mohli objevit a je škoda, že zde není alespoň nějaká informační tabule. (Že bychom zde založili kešku?:))

Trasa

Více foto naleznete: ZDE

Díky za přečtení Alžbín:)