CYKLO TOUR 2019 | Bílé Karpaty

  I letos jsme si udělali čas pro ježdění na kole. Zvolili jsme ale trošku pohodovější formu, jako například to, že jsme měli své zázemí na chatě v Březové (okr. Uherské Hradiště), a také že jsme se pokaždé přiblížili někam autem a odtamtud teprve vyjížděli na kole. Trasy byli letošním rokem kratší, kolem 55 km ale stály za to.. Celkově se nás zúčastnilo 5.. Byla jsem to já, taťka, mamka (která nás pak ve středu opustila), Honza a Filip (který přijel ve středu).

1. DEN

Veselí n. M. - zámek

Baťův kanál - vodní křižovatka

         

osvěženíčko

 













   Prvním dnem jsme odstartovali naše letošní cyklo tour obědem v Blatnici pod svatým Antoníčkem a potom už jsme jen popojeli do Ostožské Nové Vsi, kde jsme nechali auto a jeli jsme po krásné cyklostezce, která nás vedla před Uherský Ostroh, ve kterém jsme se byli podívat i minulý rok. Dále jsme pokračovali přes Veselí nad Moravou, kde jsme zase obdivovali zámek, který je poměrně zchátralý, ale stále i tak pěkný a má krásně zrenovovaný zámecký park, kterým vedla právě naše cyklostezka. Dále jsme pokračovali směrem na Bzenec, Moravský Písek, Nedakonice, Kostelany nad Moravou a pak zpátky do Ostrožské Nové Vsi. Mohli jsme tak jet kolem Baťova kanálu a vodní křižovatky, kterou jsme asi nikdo z nás před tím neviděli. 

   Terén byl řekla bych až moc rovný, ale i tak jsme si jízdu na kole užili, a i když bylo poměrně vedro, ujeli jsme za tento den 52 km.

2.  DEN

Morava

kruháč u hraničního kamene z r. 1755

 Druhý den byl ve znamení přátelství s ostatními státy.. 😅 Rozhodli jsme se, že se vydáme z Tvrdonic, podél řeky Moravy až k jejímu soutoku s Dyjí. Cesta kolem Moravy byla vcelku příjemná, povrch samozřejmě někdy nebyl úplně ten jeden z nejlepších, ale vše se dalo vydržet.. Vše začalo až v ten moment, kdy jsme se blížili k soutoku Moravy a Dyje a cesta se začala značně zmenšovat.. Protože okolí bylo podmočené, jeli jsme po dřevěných můstcích, které se pak těsně před soutokem vytratili a my jeli jen po úzké lesní pěšince, která ke všemu tomu byla mezi kopřivami. 😂 Takže asi chápete, že jakkoliv zpomalit či zastavit prostě nešlo, protože člověk fakt nechtěl spadnout do kopřiv..

soutok Moravy a Dyje

Česko

   Po dobrodružné cestě jsme se opravdu dostali na již zmiňované místo, bylo to zde krásné, takže jsme si udělali každý pár fotek, jak české, slovenské i rakouské strany a vydali se na cestu zpět. Cestu zpět jsme samozřejmě zvolili jinak, ale nepřišla mi nijak zajímavá, jelikož jsme jeli po cyklostezce, kde byl jen samý les a nějaká obora. Projížděli jsme pak kolem naftových vrtů a také kolem zámečku Lány (ne, není to ten prezidentský zámek, jak jsem si naivně myslela) až jsme dojeli (přes všechny ty zastávky u švestiček, špendlíků a slunečnic) do  Lanžhotu, kde jsme si dali oběd v místní restauraci Na Šlajsi, která si dělala reklamu po celou cestu naší jízdy. 😀

   Pak už jsme se jen vydali na cestu zpět k autu a ani netrvala nějak dlouho.. A pro mamku jsme si nakonec zajeli, počkala nás v Lanžhotu.  Ujeli jsme celkem 48 km.

3. DEN

zámek Nový Světlov

   Třetího dne našeho cyklo tour jsme přibrali v Uherském Brodu posledního člena naší výpravy, a to Filipa, a vlastně odtud také potom vyjeli směr Bojkovice, po krásné cyklostezce, ze které jsme museli těsně před zámkem nějak sjet a vyjeli jsme si pěkný krpálek  (teda já to těsně před koncem vzdala), který nás dovedl až k zámku Nový Světlov, který se nachází v Bojkovicích. 

Bětka, táta, Filip - fotí Honza

   Z Bojkovic pak začal boj, vydali jsme se směrem na Slavičín a Pozlovice a to znamenalo vyjet si pořádné kopce. Ano, teď to konečně bylo něco pro mě. A samozřejmě, že po vyjetí všech těch kopců nás pak čekala obrovská odměna do Luhačovic - ano, byl to padák dolů.. 😁 Ale to se panečku jelo, předjížděli jsme se, protože jsme někteří jeli takovou rychlostí, že jsme nechtěli do nikoho vrazit a taky se nám nechtělo pořád jen brzdit.. Zkrátka nám šlo o to si ten padák užít a mise byla splněna. 

Luhačovice

   Po pár minutách jsme se ocitli na konci kolonády, kde jsme to zakempili u první nejbližší restaurace a dali jsme si oběd -  a že jsme byli spokojeni. 😊

kaplička na cyklostezce směrem do UB

   Když jsme doobědvali, proplantali jsme se ještě kolem pár pramenů, a poté už jsme se vydali směr Biskupice a najeli jsme na cyklostezku, která nás dovedla opět po kopcích (lepší než po hlavní, že.. 😂) až do Uherského Brodu. Celkem jsme najeli 56 km. 

4. DEN

Zlatý Bažant - obal
 stejný jak Plzeň

   Poslední den jsme se rozhodli strávit nu našich bratov Slováků a tak jsem se vydali na delší cestu autem, tedy až do Stupavy, kde jsme si dali rovnou oběd - jelikož byl na něj už čas. Ve Stupavě jsme se najedli v jedné z místních restaurací, kde spíše dělali kebab, takže jsme u něj také všichni skončili a k tomu, jsme si všichni čtyři dali jedno z vyhlášených slovenských piv, a to ZLATÉHO BAŽANTA (tmavého) - abych se přiznala, ani jsem ho nedopila, byl na mě moc sladký. 😀

hrad Devín

   Po obědě jsme se konečně vydali na cestu, která byla velmi příjemná, nebyla totiž ani do kopce, jeli jsme celou dobu kolem řeky až jsme dojeli k hradu Devín, kde jsme se společně všichni vyfotili a poté se šli podívat alespoň k hradní bráně, protože prohlídka byla celkem drahá..  Zajímavostí je, že u hradu se v minulosti scházelo několik obchodních cest a samozřejmě se u něj stéká Dunaj s Moravou, a to vám řeknu, že to jsou panečku proudy, proti kterým se člověk už jen tak neubrání.. 

Soutok Moravy a Dunaje

společné foto u soutoku

   Z Devína jsme pokračovali dále až do Bratislavy, která už byla kousek.. Abych pravdu řekla, byla jsem na Bratislavu zvědavá, nikdy jsem tam osobně nebyla, a tak jsem byla ráda, že jsme mohli vidět zase trošku jiný "kraj". Když jsme se blížili k centru Bratislavy a stále jsme jeli po cyklostezce podél Dunaje, projížděli jsme kolem fotbalového hřiště, které bylo umístěno pod mostem, což jsme nechápali.. 😁 a také jsme nemohli nezapomenout, podívat se na Bratislavský hrad, který je opravdu obrovský, ale na ten náš Pražský opravdu nemá. 😅

Bratislavský hrad

   Opustit Bratislavu bylo opravdu těžké, vymotat se z centra nějak tak, abychom nemuseli jet po hlavní výpadovce bylo opravdu akční, protože jsme po ni stejně chvíli jeli.. Ale nakonec jsme se proplantali různými sídlišti tak, až jsme se dostali na vedlejší cestu, která nás už pak vedla až do Stupavy.. Nutno podotknout, že jsme cestou potkali spoustu ovoce, které se u nás letos neurodilo, takže vznikalo spoustu zastávek například u keřů ze špedlíkama, nebo u hrušní a také u kukuřičného pole, kde jsme těch kukuřic pobrali hned několik. 😂 A to jen proto, abychom si ji pak mohli večer uvařit.  Když jsme se pak konečně vrátili do Stupavy, měli jsme už toho poměrně dost, i když jsme ujeli kolem 52 km.

   Závěrem snad.. Jsem ráda, že jsme zase mohli prozkoumat další část naší země (jak české tak slovenské) a společně si tu jízdu na kole pořádně užít. 😊 Pokud jste si tento článek přečetli opravdu celý tak před vámi smekám pomyslným kloboukem, a těším se zase na nějakou výpravu.. Odměnou pro vás mohou být ještě další fotky k prohlédnutí. 

FOTOGRAFIE 

Mějte se krásně!
Alžbín:)