Dovolená v Neapoli | Den 3.

Ve středu jsme se rozhodly navštívit městečko Vietri sul Mare, které je proslulé výrobou keramiky. Jelikož nás dosti bolely nožky, vyzkoušely jsme jízdu místním metrem, nastoupily jsme na nejhezčí zastávce Toledo a dojely až na hlavní nádraží. Jelikož jsme potřebovaly trochu energie, šly jsme se podívat po nějakém tom sladkém pečivu.. Některé z nás se pak následně odebraly na nádraží, aby nakoupily lístky..

Měly jsme asi ještě 20 minut na to si nakoupit jídlo. Pak ale nastalo drama, protože jsme si uvědomily, že máme jet nejdříve autobusem a pak až vlakem. Jenže jsme absolutně nevěděly, kde ten autobus stojí. Po radě paní z informací jsme se dozvěděly, že máme vyjít ven z budovy nádraží a jít doleva, a že prej už to tam někde najdeme.. No zbývalo nám asi 10 minut, které docela rychle utíkaly. Absolutně jsme pořád nevěděly, kam máme jít.. Ještě, že jsme všechny geodetky, a po zapojení všech smyslů, jsme začaly sprintovat, protože nám zbývaly asi 3 minuty. Autobus jsme našly. Příště už budeme vědět, že jít doleva, znamená obejít půlku nádražní budovy.

Úplně spocené jsme si sedly do autobusu a začaly jíst své zakoupené mňaminky. Po nějaké chvíli jsme přestoupily na vlak. Vlaky jsou tu příjemně klimatizované a tak cesta, i když hodinová, byla velmi příjemná.

V městečku Vietri Sul Mare jsme se snažily dopravit na místní městskou pláž, žel nás navigace dovedla k soukromé pláži. Pro nás to ovšem znamenalo, že musíme jít zpět do města = do kopce. Mě se zapíchl do žabek nějaký osten, druhá si udělala díru v ponožce, prostě nádhera.

A když jsme zjistili, že k pláži nás navigace táhne asi ještě 3 km někam dolů, nebylo nám zrovna dvakrát hejky. Jedna z nás však zašla do jednoho malebného obchůdku se sýry, kde byl velmi milý a ochotný pán, který i když neuměl anglicky, tak nám nabídl, že nás tam hodí. Zažily jsme tedy pořádnou italskou jízdu a pán nás opravdu dovezl na pláž, kde jsme se konečně mohly vyvorvanit.

Večer jsme ještě hledaly, kde se najíme, ale ve městě byly všechny podniky drahé, takže jsme zvolily variantu místního obchodu. Nechaly jsme si nakrájet mortadelu, k tomu si daly pečivo a byly jsme nejvíc spokojené. Následně jsme nasedly do vlaku, dojely zpět do Neapole a ještě si pofotily místní památky v nočním saku.